Čl. VII. O Večeři Páně
Ačkoliv zwingliánští učenci nejsou zahrnuti do počtu theologů, kteří uznávají a vyznávají Augsburské vyznání, jelikož se, když bylo toto vyznání předloženo, od něj oddělili, přesto se v současnosti záludně vtírají do jejich společnosti a snaží se rozšiřovat své bludy tak dalece jak jen mohou, proto soudíme, že církev Boží by měla být poučena i ohledně této kontroverse.
Předmět sporu mezi námi a sakramentariány
Otázka zní,
- zda-li jsou ve Svaté Večeři pravé tělo a pravá krev našeho Pána Ježíše Krista skutečně a podstatně přítomny a jsou rozdíleny s chlebem a vínem,
- zda jsou přijímány ústy všemi kdo této svátosti používají, ať jsou hodni či nehodní, dobří nebo zlí, věřící či nevěřící,
- a zda věrní ve Večeři Páně přijímají potěšení a život, nevěřící pak berou soud.
Zwingliáni tuto přítomnost a rozdělování těla a krve Kristovy ve Svaté Večeři odmítají, my ji ovšem zastáváme.
Pro důkladné vysvětlení tohoto sporu je nejprve nutno pochopit, že existují dva druhy sakramentariánů. Neboť [zaprvé] existují obzvláště hrubí sakramentariáni. Tito zřetelnými a jasnými slovy otevřeně vyznávají to, co pociťují ve svých srdcích, totiž že ve Večeři Páně není přítomno nic jiného než chléb a víno, kteréžto jsou také [jediné] rozdávány a přijímány ústy. Jiní jsou však mazaní a prohnaní a tím nejškodlivější ze všech sakramentariánů; tito, když hovoří o Večeři Páně, z části vzešeně užívají naše výrazivo, prohlašujíce, že také věří ve skutečnou přítomnost pravého, podstatného a živého těla a krve Kristovy ve Večeři Páně, jejichž přítomnost a požívání však označují jako duchovní, dějící se skrze víru. A přece tito druzí sakramentariáni pod vznešenými frázemi ukrývají a drží tentýž hrubý názor jako oni předešlí, to jest, že kromě chleba a vína není ve Večeři Páně nic víc přítomno nebo přijímáno ústy. Neboť termín "duchovně" (spiritualiter) pro ně neznamená nic víc než to, že je přítomen duch Kristův či moc jeho nepřítomného těla a jeho zásluh, domnívají se pak, že samotné Kristovo tělo není žádným způsobem přítomno, ale je obsaženo nahoře v nejvyšších nebesích. Podle jejich ujištění nám přísluší rozjímáním víry vystupovat vzhůru a takto tam tělo a krev Kristovy mohou být vyhledány, a ne v jakémkoliv spojení s chlebem a vínem.
Souhlasná tvrzení
Vyznání správného učení proti sakramentariánům.
- Věříme, učíme a vyznáváme, že ve Večeři Páně jsou tělo a krev Kristovy skutečně a podstatně přítomny a spolu s chlebem a vínem jsou rozdíleny a přijímány.
- Věříme, učíme a vyznáváme, že slova odkazu (verba Testamenti) Kristova nemají být přijímány jinak, než tak jak tato slova samotná doslovně znějí, to jest že chléb neznamená (significat) nepřítomné Kristovo tělo ani víno jeho nepřítomnou krev, ale že díky svátostnému spojení skutečně jsou (vere sint) chléb a víno tělem a krví Kristovou.
- Co se týče konsekrace, věříme, učíme a vyznáváme, že žádné lidské dílo ani prohlášení služebníků církve nejsou příčinou přítomnosti těla a krve ve Večeři Páně, nýbrž že to má být připisováno samotné všemohoucí moci našeho Pána Ježíše Krista.
- Přesto v jendomyslném souhlasu věříme, učíme a vyznáváme, že při Večeři Páně nemají být slova ustanovení (verba institutionis) Kristova v žádném případě vypuštěna, nýbrž veřejně recitována, jak jsou zapsána (1Kor 10:16): "Což není kalich požehnání, který žehnáme, společenstvím krve Kristovy?" atd. Toto požehnání se pak stává prostřednictvím recitace slov Kristových.
-
Předpoklady (fundamenta), o které se opíráme ve sporu se sakramentariány, jsou následující, kteréž položil i dr. Luther ve svém velkém Vyznání o Večeři Páně:
- prvním předpokladem je článek křesťanské víry, který říká, že Kristus je pravý a podle bytnosti i přirozenosti dokonalý Bůh a člověk v jednotě osoby, neoddělitelně a nerozdělitelně.
- za druhé, že pravice Boží je [přítomna] kdekoliv a tak Kristus v ohledu svého lidství je pravě a skutečně po ní sedící a proto i jako přítomný vládne a má v ruce a pod svýma nohama, jak práví písmo (Ef 1:22) vše, co je na nebi i na zemi. A po této pravici Boží není žádný jiný člověk ani anděl, ale sám Syn Marie, kde je schopen činit i to, o čem jsme hovořili.
- za třetí že slovo Boží není lživé ani klamné.
- za čtvrté že Bůh zná a má ve své moci různé způsoby, ve kterých může být kterémkoliv místě, a není omezen na jedno, na kterém jsou filosofové zvyklí jej jmenovat.
- Věříme, učíme a vyznáváme, že tělo a krev Kristovy jsou přijímány s chlebem a vínem, nejen duchovně skrze víru, ale také ústy, ne ovšem kapernaiticky (= fyzicky, "kanibalsky", podle Kafarnaum v J 6:43-59), ale nadpřirozeným a nebeským způsobem z důvodu svátostného spojení. Toto pak [ta] slova Kristova průhledně dosvědčují, jimiž nařizuje vzít, jíst a pít; což také od apoštolů bylo činěno, jak připomínají Písma, řkouc "a pili z něho všichni" (Mk 14:28). A Pavel říká: "Chléb, který lámeme je společenství těla Kristova", to jest ten kdo jí chléb, jí tělo Kristovo. Totéž s velkým souhlasem přední z nejstarších učitelů církve Jan Zlatoústý, Cyprián, Lev Veliký, Řehoř, Ambrož, Augustin.