Gen 25,19-34
SZ čtení pokračuje v semikontinuální četbě důležitých oddílů z Genesis a pojednává o Izákových synech. Následovat budou krátké příběhy praotce Izáka, nyní jsme však počátku konfliktu mezi jeho syny, Ezauem a Jákobem. Důležitý poklad prvorozenství prodal Ezau bezmyšlenkovitě za kus žvance. Přesto, že ekum. lekcionáři nejde o harmonizaci SZ textu s evangeliem, můžeme zde vidět souvislost: Ezau prvorozenství má, ale nepřijal ho, ostatní věci jsou pro něj důležitější. Není automatická souvislost mezi fyzickým prvorozenstvím a jeho pochopením, přijetím jeho úkolu.
Ž 119,105-112
Žalmista se odvolává na Hospodinovo slovo, kterého se drží a které zachovává. Okolnosti nejsou příznivé, avšak “V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení, navěky a do důsledků.” (Ž 119,112). Je to písnička člověka, jehož srdce “slovo slyší i chápe a přináší úrodu”.
Ř 8,1-11
Epištolní čtení poskytuje ujištění o tom, že nejsme živi ze své vlastní síly, ale díky Božímu Duchu. Tak jsme v Ježíši Kristu osvobozeni od hříchu a od smrti. Vedení Božího Ducha nás směřuje k duchovním věcem (život, pokoj, podřízení se Božímu zákonu) a odvádí nás od věcí tělesných (smrt, sobectví, soustředění na sebe).
Mt 13,1-9.18-23
Klíč k porozumění této perikopě se skrývá v tom, co se při bohoslužbách číst pravděpodobně nebude – a to ve vynechaném oddíle “Důvod řeči v podobenstvích” a především v citovaném Izajášovském výroku, a dále v celém kontextu, kompozici Matoušova evangelia.13.kapitola je třetí souvislou řečí Ježíšovou v Matoušově evangeliu. Kázání na hoře (5.-7.kapitola) bylo jakési programové prohlášení, v 8. a 9. kapitole čteme několik příběhů, na kterých se demonstruje (zástupům, učedníkům, nám), co tím Ježíš vlastně myslel. V 10.kapitole posílá učedníky, aby v jeho činnosti pokračovali spolu s ním. Jedenáctou kapitolou začíná “nová etapa příběhu… abychom se dozvěděli, jaké má toto veřejné působení Ježíše a jeho učedníků ohlasy.” (J.Mrázek, O kozlech, ovcích a lidech). Ohlasy jsou různé, “zdvořilý zájem”. Ale hlubší pochopení a jednoznačné přijetí? (Projděte si reakce Jana Křtitele, zástupů, nazaretských sousedů, příbuzných, učenců…).
Ježíš v tomto podobenství mluví o (ne)přijetí jeho slov a činů – říká zástupům, že nechápou a ony nechápou, že nechápou. Učedníkům (a nám) tuto situaci nepochopení Ježíš vysvětluje vlastně všemi podobenstvími ve třinácté kapitole – na počátku je zrno, něco malého, výsledek není hned vidět. Ale už to pracuje, ve skrytu, na konci čeká úroda. To platí i pro Ježíšův příběh a jeho činy a zvěstování. Že tu není viditelný úspěch neznamená ztroskotání. To, co se událo, se již neztratí. I když je to zatím skryté – působí to.
Poznámky k vlastnímu podobenství a jeho výkladu:
nemluví se tu o poměru množství zrna, pouze o jeho čtyřech možných “osudech”
je možné zacílit výklad 1) na rozsévání (nabídka), které přes všechny obtíže a ztráty nakonec přinese očekávanou úrodu nebo 2) na příčiny, které působí to, že některá zrna užitek nepřinesla (přijetí) – v těchto dvou akcentech je podobenství a jeho výklad už v samotném Písmu.
role rozsévače – se vyznačuje nepředpojatým rozséváním, nekádruje půdu a obsah jejích živin; rozsévá s nadějí, která se blíží jistotě, že jeho práce nezůstane bez výsledku. Tato role je především určena Ježíši (Ježíš vyšel kázat stejně jako rozsévač vyšel rozsévat – v1 a v3b); ale nejen, vyslanými kázat jsou i učedníci (10.kap.), vlastně kdokoliv, kdo předává to, co od Ježíše přijal.
rozsévač rozhodně netrpí úzkostí, aby žádné zrno nepřišlo nazmar (snad by házel i perly sviním…)
““rolí” pro naši identifikaci mohou být i jednotlivé typy půdy; podstatné je, že výsledek setby není rozpoznatelný hned, resp. první dojem může být klamný
výklad “rolí” půdy: bodláčí – odsunulo zrno na vedlejší kolej (jiné starosti, zájmy dostaly přednost); kamenitá půda – rychlý, avšak povrchní růst; udusaná půda – ti, kdo nepochopili, nezakořeněné slovo mohl Zlý vytrhat a zneškodnit; úrodná půda – ti, kdo pochopili, přijali do srdce
pochopení zde hraje velkou roli (na rozdíl od Mk 4, kde se o chápání nemluví, se v Mt 13,23 pochopení akcentuje, nemluví se jen o slyšení resp. přijetí). “Nestačí slyšet, je třeba pochopit a stát se učedníkem.”
homiletické podněty:
Osobně mě jako kazatelku oslovuje motiv marnotratného rozsévání, které se neptá, zda to má ještě cenu, neptá se po výnosech a netrápí se tím, že výsledek není hned vidět nebo že některé zrno se neujalo. Má to naději na úrodu, to, co člověk do takové práce vloží se neztratí. A nebála bych se takto povzbudit i posluchače k svědectví o Ježíši a jeho království.
Protože budu kázat tento text při bohoslužbách, na kterých budou konfirmandky prezentovat co se za rok naučily, chci se zaměřit na “přijetí do srdce”, které je důležitější, než pouhé akustické slyšení (případně “nadrcené” znalosti). Nabízené musím uchopit a vzít za své. (Souvislost se SZ čtením.)
Pokud je slovo Boží pevně zakořeněno v srdci, pak se Zlý může vzteknout, ale nevyrve nic. Srdce, které pochopilo, je očkováno proti nestálosti, když přijdou útrapy; starosti života a lákadla majetku ho nestrhnou z cesty, na kterou vyšlo. (Souvislost s žalmem.)