3. neděle v postu A

Autor:
Publikováno:

Texty: Ex 17,1-7; Ž 95; Ř 5,1-11; J 4, 5-42

Čtyřicetidenní cesta postní doby začala o popeleční středě a má šest zastávek, šest nedělí. Období postní doby umožňuje, podobně jako poušť, setkat se s něčím božským nebo ďábelským. 40 dní je jednak obvyklá délka pro přijetí božího zjevení a zároveň (prý) délka, po kterou člověk maximálně dlouho vydrží tělesně strádat, aby mu to ještě bylo k užitku. Na čem záleží, učiníme-li si z této doby dobu strádání nebo dobu přijímání?

 

* Ex 17,1-7

Lid vyvedený z otroctví chce důkaz a tak reptá. Dle židovské legendy prý skála, která přinesla v Ex 17 a Nu 20 židům spásu, putovala s vyvoleným národem po celou dobu putování pouští. Přes lidskou odbojnost projevuje Hospodin svou svatost a velkorysost, je stále se svým lidem, dává jim vodu. Bez ní není život možný nikde, tím spíše ne na poušti. Vytrysklý pramen dostává dvě jména: “massa” (pokušení) a “meriba” (spor).

Celou dobu putování pouští se projevuje porušování smlouvy s Hospodinem. A to přes to, že proroci tuto dobu vnímali jako čas velmi intenzivního a intimního poměru mezi Hospodinem a jeho lidem. Reptání lidu však pokračovalo i po příchodu do Palestiny rozkolem Izrealského království. Jednoty se podařilo dosáhnout až příchodem Krista. Z Něho a z jeho milostí bude tryskat pramen živé vody těm, kdo v něj uvěří.

 

* Ž 95

Žalm má dvě části: hymnus na Boha, který začíná pobídkou k uctívání Boha díkůvzdáním a chvalozpěvem, protože Bůh je králem všeho, stvořitelem světa a pevnou skálou svých věrných i jejich pastýřem.

V druhé části je napomenutí k poslušnosti s odvoláním se na zatvrzení lidu na poušti.

Výklad žalmu nalezneme v listu Židům (Žid 3,1-4,11).

Důležité je slovo “dnes” (Ž 95,8), možno přeložit též jako “zas”. “Nezatvrďte se zas (dnes) jako tehdy na poušti...” Zkušenost lidu první smlouvy je pro nás výstražným příkladem, který má poučit nás, kteří žijeme v poslední době (1Kor 10,11.6).

 

* Ř 5,1-11

Toto čtení se nazývá “magna charta křesťanské naděje”. Základem je ospravedlnění z víry. V něm spočívá rozhodující Boží dílo pro osud celého lidstva. Pro křesťany (a křesťanky) není ospravedlnění již jen předmětem naděje (jako pro lid první smlouvy). Uskutečnilo se v minulosti a je přítomnou skutečností, která je neustále prožívána. Přináší pokoj, který vychází od Boha a nám byl darován smírnou obětí Ježíše Krista na kříži. Účinek této oběti trvá jako současná skutečnost, která je neustále zprostředkována. Toto trvání daru milosti je předmětem naší chlouby. Chlouba zde znamená hluboké spolehnutí na základě důvěry, její zintenzivnění a upevnění. Dle sv. Pavla tedy mám pevnou důvěru, “že máme naději dosáhnout slávy u Boha”. Tato budoucí sláva je totožná s nynější, do které jsme již uvedeni. Vše přitom vyplývá z Boží lásky. Ta je dokladem ospravedlnění, zmocňuje se nitra člověka.

“Boží lásku” je zde možno překládat jako genetiv subjektivní, tedy Boží láska k nám, nebo jako genetiv objektivní, jako naše láska k Bohu.

Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, ještě když jsme byli hříšníky a nemohli se sami ospravedlnit.

 

* J 4, 5-42

 5 Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému syny Josefovi;

 6 tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne.

 7 Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: "Dej mi pít!" -

 8 Jeho učedníci odešli před tím do města, aby nakoupili něco k jídlu. -

 9 Samařská žena mu odpoví: "Jak ty jako Žid, můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?" Židé se totiž se Samařany nestýkají.

 10 Ježíš jí odpověděl: "Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou."

 11 Žena mu řekla: "Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká, kde tedy vezmeš tu živou vodu?

 12 Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda."

 13 Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň

 14 Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému."

 15 Ta žena mu řekla: "Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu."

 16 Ježíš jí řekl: "Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!"

 17 Žena mu řekla: "Nemám muže." Nato jí řekl Ježíš: "Správně jsi odpověděla, že nemáš muže.

 18 Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu."

 19 Žena mu řekla: "Pane, vidím, že jsi prorok.

 20 Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!"

 21 Ježíš jí odpoví: "Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě.

 22 Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů.

 23 Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.

 24 Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě."

 25 Žena mu řekla: "Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko."

 26 Ježíš jí řekl: "Já jsem to - ten, který k tobě mluví."

 27 Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo však neřekl 'nač se ptáš' nebo 'proč s ní mluvíš?'

 28 Žena tam nechala svůj džbán a odešla do města a řekla lidem:

 29 "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?"

 30 Vyšli tedy z města a šli k němu.

 31 Mezi tím ho prosili jeho učedníci: "Mistře, pojez něco!"

 32 On jim řekl: "Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte."

 33 Učedníci si mezi sebou říkali: "Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?"

 34 Ježíš jim řekl: "Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.

 35 Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni.

 36 Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec.

 37 Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne.

 38 Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete."

 39 Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: "Všecko mi řekl, co jsem dělala."

 40 Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny.

 41 A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo.

 42 Oné ženě pak říkali: "Teď už věříme ne proto, cos nám o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa."

 

Homiletické podněty

Je dobré si uvědomit složitost vztahu mezi Židy a Samařany v té době. (Samařani neměli kontakt s chrámem v Jeruzalémě; vykládali Tóru jinak; židé je obcházeli velkým obloukem). Jak může žena- Samařanka dát napít muži-rabbimu?

Ten, který na poušti napájel svůj lid, nyní volá “dej mi napít”. Je to Boží žízeň (neuhasitelná?) po spáse všech lidí. Je to Bůh toužící spasit člověka. Není to troufalá nabídka? Vždyť On nemá ani vědro...

Každý, kdo hasí svou žízeň pitím vody z prohlubní, bude opět žíznit. Kdo dá víc na praotce než na sám pramen živé vody bude opět neutěšen. (Ona znala ty své praotce. Kdo jsou ti naši praotci?)

Rozumí Samařanka nabídce živé vody? Možná jí jde jen o ten kohoutek a uspokojení tělesné žízně. Stejně jako učedníkům, kteří nechápou, že Mistr již nemá hlad.

Ježíšova reakce je jak rána pěstí. Chce důrazně vysvětlit, že se mu nejedná o tělesné nasycení a napití. Přeje si, aby Samařanka přišla se svým mužem. Na Samařanku to zabírá: zjišťuje, že On je prorok. On ví. Tak třeba bude vědět i o zdroji, který se zjevoval i jejím praotcům, když je vyvedl z Egypta na poušť. Ježíš odpovídá “já jsem to”; “jsem, který jsem”;

U Jákobovy studny se setkávají dvě žízně: Bůh žíznící po spáse člověka; člověk žíznící po spáse vlastní duše, po zavlažení vyprahlé půdy svého nitra.

U Jákobovy studny dochází ke spojení dvou potřeb: Božího hladu a žízně, hladu, který učedníci nechápou a běží nakupovat a žízně na jejíž utišení je celý svět krátký, na jejíž utišení však stačí obrácení jediného člověka. A naší žízně, kterou do našeho srdce dal sám Bůh. Již v lůně naší matky, již před stvořením světa, ještě dřív, než jsme byli, dostali jsme do našich duší touhu po Bohu. Touhu po vodě života, po chlebu sestupujícím z nebe. Touhu po křestní vodě, která se stává pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému. Touhu po tělu Syna člověka.

Ježíš zde volá “dej mi napít”. Na kříži volá “žízním”. U Jákobovy studny je jeho žízeň utišena. A co ono velkopáteční “žízním”, to volání z kříže? Jak a kým je utišeno?

Obě věty jsou pašijovými větami: “Žízním” a “toto je mé tělo, které se za vás vydává.” Pomáhají nám přejít ze smrti do života.

Kristus čeká u vše těch našich lidských snah o najití správného pramene. Tam všude sedí, zcela vyprahlý, žíznivý, žíznivý po naplnění naší duše. Říkáme-li “Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo a má duše bude nasycena”, odpověď zní: “Já jsem to, ten, který k tobě mluví. Sedím zde již dlouho a tak mi dej napít. Pověsili mě sem, kolem poledne, a žízním. Žízním a prahnu po spasení, po tvém spasení. Žízním tak, až mi puká srdce a vytéká z něj krev a … voda.” Ze skály Golgoty prýští pramen vykoupení. “Každý, kdo pije kdoví jakou vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit na věky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.”

 

Žíznivý Kristus čeká ve svém slovu a ve svátostech na prázdné či kdoví čím naplněné džbery našeho nitra. Setká-li se jeho žízeň s naší. Setká-li se voda s krví, či vínem? vytékající z jeho boku s prázdnými nádobami našich srdcí a myslí, zajásají nebesa. Kristova žízeň bude utišena a vyprahlost naší duše naplněna.

-td-

Starokatolická kolekta:

Bože, dárce svobody a naděje:

zbavuješ nás strachu, úzkosti a pocitu ohrožení

a tvůj Syn, ukřižovaný a vzkříšený,

je odpovědí na naše otázky a potřeby.

Daruj nám, které jsi křtem přijal za své děti,

abychom dokázali žít ze své víry

a svému okolí byli věrohodnými svědky o tvé lásce.

Prosíme tě o to skrze našeho Pána Ježíše Krista,

tvého Syna a našeho bratra,

který s tebou a Duchem svatým  žije a působí na věky věků.