Téma neděle: Martyrium - svědectví se neobejde bez oběti.
Ti, kdo se nechají Kristem vyslat ke službě světu (téma minulé neděle), musí počítat i s odmítnutím a zlobnou reakcí dotčeného svědomí.
(Římský lekcionář Markovu perikopu přeskakuje, patří k propriu památky Umučení Jana Křtitele 29.8.)
2. Text
2 Sa 6,1-5.12b-19
David na rozdíl od Heroda dal přednost bohopoctě před zalíbením Míkal a dvořanů. V životě je někdy těžké určit, co je důležitější. Orientačním bodem je služba tomu, který není druhý ani první, ale "jediný".
Ef 1, 3-14
Základem martyria (svědectví) není askeze ani odvaha svědka, ale Boží vyvolení z milosti.
Mk 6, 14-29
14-16: lidové názory na Ježíše
Evangelista vkládá oddíl jako vyplnění "proluky" mezi vysláním učedníků a jejich návratem. Skrze jejich svědectví zaujímají lidé postoj k Ježíši. Text zmiňuje některá dobová "vysvětlení" Ježíšova působení: Eliáš, který byl vzat do nebe byl znovu očekáván v posledních dnech (Mal 3,23). Sám Ježíš Elijášův příchod spojoval s vystoupením Křtitele (Mt 17,12).
Jiní vnímali Ježíše jako nového proroka, viděli v něm návrat Ducha, projevujícího se dávno nevídaným darem proroctví, do Izraele.
Nad ztotožněním Ježíše s Janem Křtitelem, který vstal z mrtvých, se pozastavují reformátoři. Zástupy snadno uvěřili u Křtitele tomu, čemu u Krista uvěřit nedokázaly (kritika pověrčivosti lidu).
Origenes se domnívá, že lid identifikoval Ježíše jako Jana na základě vnější podobnosti. Herodesův povzdech je spíš výrazem neklidného svědomí. Ten, kdo zbaběle a nerozhodně ustupuje zlu, stává se obětí paranoidních představ, kterým nedokáže vzdorovat.
17-20: důvod Křtitelova zatčení
Marek rozvíjí příběh, který naznačil již v Mk 1,14. Nejde o klasické martyrologium (Křtiteli je věnováno málo prostoru) - do podání svědectví o Křtitelově mučednictví zapracovává redaktor lidová podání a možná jakousi "anekdotu" o Herodovi. Křtitel Herodovi vytýkal sňatek s manželkou jeho bratra (Ex 20,17; Lv 20,21). Tím vzbudil nevoli panovníka, který přesto Jana "svým způsobem" ctil. Herodes zde vystupuje jako nerozhodný "slaboch", který "naslouchá", ale "nečiní".
21-29: stětí Jana Křtitele
Nenávist Herodiady k Janovi, která nápadně připomíná vztah Elijáše a Jezábel, dostává příležitost při oslavě Herodových narozenin. Herodes, okouzlený tancem krásné nevlastní dcery, kterou tradice nazvala Salome, neuváženě slibuje až "polovinu království". Matka využije příležitosti a požádá o hlavu Jana. Herodes pro zachování prestiže před významnými hosty přání vyplní. Připomíná tak nerozhodnost a v důsledku zbabělost Piláta. V Křtitelově odsouzení se stejně jako v Ježíšově mísí politické a náboženské motivy.
I v tomto oddíle je třeba chápat Křtitele jako předchůdce Páně: "Avšak pravím vám, že Eliáš již přišel, ale nepoznali ho a udělali s ním, co se jim zlíbilo; tak i syn člověka bude od nich trpět. (Mt 17,12)" Křtitelovo martyrium v daném kontextu působí jako předobraz pašijí. Jan Křtitel připravuje cestu Kristu: nejen kázáním a křtem, ale celým svým životem i smrtí.
3. Homiletické podněty
Svědectví učedníků ovlivňuje představy lidí o Ježíši: dříve i dnes.
O Kristu můžeme svědčit i v nemožnosti něco konat, v bezmoci a nemoci, kdy je s námi už jen "zacházeno".
Neschopnost postavit se zlu, snaha zalíbit se všem, "pokulhávání" na obě strany vede po čase k duchovní ochablosti a rozpadu osobnosti.
Křesťanům je také svěřena prorocká služba před mocnými světa: politika není "špinavá", ale potřebuje "sůl" (štiplavou, ale zachovávající od zkázy) těch, kdo se nespokojí s politickými a ekonomickými cíly, ale "hledají království Boží a spravedlnost".