Téma jako nadpis:
Výlet do budoucnosti.
Kontext:
Evangelijní text je základem srpnového svátku Proměnění Páně. Toto datum spojuje východní i západní katolickou tradici. Luterství a ekumenický lekcionář svátek překládají na poslední neděli po Zjevení Páně. Lze ho tak chápat jako "nadechnutí" a posilu k pašijové cestě do Jeruzaléma. Text o proměnění na hoře najdeme v tomto smyslu i v římském i ekumenickém lekcionáři pro druhou neděli v postu.
Texty:
Ex 34, 29-35 a 2K 3, 12 - 4, 2
Epištola přímo navazuje na starozákonní text a také evangelium je užitečné číst v tomto kontextu. Pavel ve svém midraši vykládá Mojžíšovo zahalování tváře (zářící od setkání s Hospodinem na hoře při vydání desek zákona) odkazem na to, že Mojžíš nechtěl aby Izraelci poznali pomíjivost záře, která jednou vyhasne. Mojžíšova účast na Boží slávě je pomíjivá. Teprve v Duchu můžeme trvale spatřovat Boží slávu v tváři Kristově. Nejde o nezúčastněné hledění, ale o účast, z níž plyne naše vlastní proměna "ve stále větší slávě", přidobnění Kristu.
Lk 9, 28-36
28. Osmý den (eschatologické předznamenání následujícího dění) po rozmluvě o následování (vrcholící slovy: "Někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří království Boží"!) bere Ježíš s sebou své tři nejbližší učedníky, aby se s nimi modlil na hoře. Obyčejně tak činí sám: jde tedy zřejmě o záměr - Ježíš dává učedníkům závdavek jejich účasti na slávě.
29. Při modlitbě se mění vzhled J. tváře a jeho roucho září: okamžik zaslíbení proměny Ježíšovy po vzkříšení i naší ve spojení s ním.
30. S Ježíšem rozmlouvají Mojžíš a Elijáš: dva nanebevzatí proroci, očekávaní jako předchůdci Mesiáše na konci dějin. Reprezentují Zákon a Proroky, kteří ukazují ke Kristu.
31. Nejde o "obyčejné" zjevení (jako andělská poselství nebo prorocké vize), Mojžíš a Elijáš se zjevují "ve slávě": Ježíš je tedy chápán jako někdo, kdo se "slávou" komunikuje, kdo i ve své lidskosti zůstává domovským právem "nebešťanem". Proměnění na hoře je eschatologickou událostí - výhledem ktomu, co bylo od věků (preexistence) a bude na věky (nanebevstoupení).
Přesto je rozhovor zaměřen do dějin - na exodus Ježíšova ponížení. Ježíš je novým Mojžíšem. Obdobou exodu lidu z egyptského otroctví do svobody zaslíbené země je Ježíšův exodus ze světa k Otci, do něhož jsou vtahováni učedníci (J 12,32). Tento exodus zahrnuje celý příběh Ježíšova života, utrpení, smrti, vzkříšení a nanebevstoupení - rozhodujícím momentem je kříž.
32. Učedníci přitom spí - nebo spíše jsou obestřeni mrákotou. Věci Boží slávy nám není dáno zatím vnímat jinak než v temnotě a nevědomosti. Je tu distance, vzdálenost, kterou nelze z naší strany nijak překlenout. Viz ozvuky tohoto verše v apofatické mystické tradici (oblak nevědění jako obraz nepředmětné kontemplace, "temného" poznání Boha).
33. Proto každá taková snaha působí úsměvně: Petr je jako opilý, omráčený nebeskou vizí, ale přesto se hned ujímá dle svého zvyku iniciativy. Zkušenost Boží slávy (chcete-li: mystická) přichází vždy jako nezasloužený dar "z druhé strany". Nelze jí manipulovat, vtěsnat do "obývacího pokoje" našeho života dokonce ani postavit za základ víry. Zůstává občerstvením, "tripem" do budoucnosti, která je rozevřena v "už" a "ještě ne".
34. Oblak - podobně jako předtím mrákota spánku - zahaluje znovu učedníky. Oblak je v navázání právě na starozákonní exodus výrazem Boží přítomnosti a také ukazatelem cesty a průvodcem. Obnovení ochranného oblaku Boží přítomnosti v mesiášské době zaslibuje Izajáš (Iz 4,5). Boží svrchované blízkosti jsou si učedníci vědomi, proto je pojímá bázeň.
35. Boží hlas prohlašuje Ježíše novým Mojžíšem, jemuž přísluší poslušnost. Ježíšův exodus však pokračuje dál a níž až k úplnéu sebevydání.
36. Ježíš zůstává před zraky učedníků sám. Jen na něj se má spoléhat křesťanská obec. Mlčení učedníků vyjadřuje, že smysl události pochopí až po velikonocích - jen vzhledem k nim ji můžeme pochopit i my.
Homiletické podněty:
V životě to s námi obyčejně houpe nahoru a dolů - a to je znamení, že je vše v pořádku. Životní výstupy, chvíle, kdy jsme nahoře, máme brát jako příslib, ale ne jako stav, na nějž bychom měli v tomto věku nárok - je to posila na cestu zpět do nížin, k úkolům, vztahům, službě... C. S. Lewis: nezaměňovat hospody u cesty s cílem a domovem. Při sestupech nás má "horská" zkušenost nést.
Ježíšovo proměnění na hoře (změna vzhledu tváře a zářící šat) je příslibem také našeho proměnění:
"Byla to setina zablesknutí / Do očí vstoupilo zaslíbení / a rozlilo se jako řeka. / Už vím / co je tvář anděla. / A nepřestávám věřit / že i naše ošklivé / a podmračené obličeje / zkrásní. (Zd. Svoboda: Zkrásnění)"
Ježíšův exodus z tohoto světa k Otci, z ponížení do slávy není vytržením ze světa, ale cestou - cestou skrze vše, co na člověka čeká, cestou až do konce, kde člověk "vyjde" ze světa, aby byl zachycen Boží dlaní. Nelze zůstat na hoře, ale je třeba znovu sestoupit a vypít kalich až do dna. Proměnění na hoře je zatím výzvou k našemu proměnění k Božímu obrazu v podmínkách našeho světa. Ježíš i nás zahrnuje do své modlitby na hoře, abychom našli odvahu zápasit s tím, co nás čeká dole: příležitostí je postní doba, která začíná popozítří!
-kš-
Starokatolická kolekta:
Bože, náš Otče,
dosvědčil jsi na hoře, že Ježíš je tvůj milovaný Syn
a přikázal jsi nám, abychom ho poslouchali.
Živ nás svým slovem
abychom očištěným duchovním zrakem,
byli schopni poznávat tvou slávu.
Prosíme tě o to skrze tvého syna Ježíše Krista,
našeho Pána a bratra,
který s tebou a Duchem svatým žije nyní a na věky.