Cestou liturgického roku kráčíme od Vánoc (dílo Otce) přes Velikonoce (dílo Syna) k Letnicím (dílo Ducha). Ty jsou dočasným vyvrcholením dějin spásy. "Logos přijal tělo, abychom my mohli přijmout Ducha (sv. Athanasios)." Jako je cílem vtělení seslání Ducha, tak cílem seslání Ducha je pokračování Kristova vtělení v životě církve a ve světě. Žijeme po Letnicích v čase Ducha.
Z pohledu jednotlivce: "Etapa Ducha je etapou lidského dozrávání (J. Konzal)" Letnice neslavíme jako vzpomínku na minulé události. Ocitáme se uprostřed jejich dění, ono je dokonce z větší části teprve před námi. Jsme posláni lidsky i ve víře dozrávat, nechávat se Duchem přetvářet do podoby Kristovy, stávat se tím, kým jsme se stali přijetím závdavku Ducha ve křtu.
Kontext čtení
Gn - Sk
Ekumenický lekcionář staví do kontrastu vyprávění o stavbě babylonské věže a události Letnic. Tam Bůh zmátl jazyky národů v důsledku lidské pýchy a zde lidé z různých národů opět nachází společnou řeč. Duch působí jednotu (vše působí jeden Duch) v různosti (na každého sestupuje vlastní plamínek Ducha, charisma): rozuměli si, i když každý dál mluvil svým vlastním jazykem.
Ž 104
"...odejmeš-li jejich ducha, v prach se navracejí. Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu..." Letnice uzavírají oblouk, klenoucí se přes celý velikonoční okruh od Popeleční středy. Na začátku postu jsme byli sypáni popelem na znamení pomíjivosti a touhy po smrti starého člověka v nás. Duch svatý ale z prachu tvoří nový život.
Ř
Duchem svatým jsme ve křtu byli naroubováni na Krista a sdílíme s ním jeho osud: utrpení i slávu - osud Božích dětí.
Text: J 14, 8-17
Text o Duchu - až na závěrečné zaslíbení příchodu Přímluvce - vysloveně nemluví. A přece o něm celý svědčí. Odkazuje to k "transparentnosti" třetí osoby Trojice: nemá svou vlastní tvář, ale je tam, kde poznáváme tvář Kristovu: ve slovu Písma a zvěstování, ve svátostech, v druhém člověku. "Syn je obrazem Otce, Duch je obrazem Syna (J. Damašský)"...a náš život má být obrazem a dokladem působení Ducha.
8-11
Ježíš zde vystupuje jako zjevovatel Otce. Aby se nám však Kristova historická postava stala oteveřeným oknem k Bohu, nestačí fyzické hledění nebo racionální uvažování: náš duchovní zrak otvírá Duch svatý. V něm se naplňuje přání učedníků: "Ukaž nám Otce a víc nepotřebujeme".
Vzájemný vztah Krista (= Pomazaného Duchem) a Ducha je klíčem k Ježíšově existenci. Spojení Otce se Synem je tajemstvím. Ale slova, která Ježíš říká, a činy, které koná, jsou výrazem skutečnosti, že v něm přebývá Otec a on v Otci. Tato slova a skutky pochází od Otce. V podmínkách tohoto světa a při zachování Ježíšova plného lidství to bylo možné pouze působením Ducha svatého, v jehož zplnomocnění mluvil a jednal.
"Otec koná skutky ve mně..." - otevírá to otázku vztahu milosti a vůle. Jaký je v tom, co konáme, podíl Boží milosti (Ducha svatého) a nás samotných? Vše, co se nám zdaří k Boží slávě, je vždy cele naším dílem i cele plodem Boží milosti - vymezovat sféry vlivu nelze. Z určitého pohledu je to Bůh, kdo v nás koná své dílo, z jiné perspektivy jsme právoplatnými (a odpovědnými) autory svého díla my.
12-14
Jako Ježíš přijal Ducha při svém křtu, tak i my. Cesta Ježíšova Duchem naplněného lidství je po Velikonocích otevřena i učedníkům. Ježíšův Duch je dán i křesťanům a je mocen v nich působit stejné skutky, jaké konal Pán - ba s jeho nebeskou pomocí i větší.
S jeho přímluvou souvisí i zaslíbení o modlitbě. Nevyjadřuje příslib "vyslyšení" našich přání a proseb, ale spíše Božích zaslíbení (Bonhoeffer). Můžeme dokonce říci, že zaslíbení o vyslyšení proseb se vztahuje právě na dar Ducha svatého (Lk 11,13 !). To je možno chápat dvojím způsobem. a) moralisticky: máme prosit jen o Ducha svatého a nic jiného. b) jako zaslíbení: Duch sám v nás působí, že chceme i činíme (a modlíme se za to), co se líbí Bohu (Fp 2,13). B) je správně...
15-16
Duch působí trvalou přítomnost Otce a Syna s učedníky. Naplňuje se tak v tomto čase Boží dílo spásy: Bůh nad námi a mimo nás, Syn s námi a vedle nás, Duch v nás a v lásce mezi námi.
17
Působením Ducha se ovšem i rozevírá propast mezi světem a učedníky. Svět Ducha nevidí, ani nezná: Ducha nelze odečíst z přirozené lidské zkušenosti - třeba duchovně rozjitřené a rozjásané. Setkáváme se s efekty působení Ducha, ale teprve Kristovo slovo jim dává správně rozumět. Těm, kteří zachovávají Ježíšovo slovo a uvěří, dává Duch novou zkušenost: vyprávění z minulosti se mění přítomné živé dění s námi, v nás a skrze nás.
-kš-
Starokatolická kolekta:
Veliký Bože,
vylitím Ducha svatého dnešního dne
posvěcuješ svou církev
ve všech národech a na všech kontinentech.
Naplň celý svět dary svého svatého Ducha.
To co tvá láska způsobila na počátku stvoření
způsob i dnes ve srdcích těch,
kdo ti věří a tě hledají.
Prosíme tě o to skrze Ježíše Krista,
tvého Syna a našeho bratra,
který v jednotě Ducha svatého
s tebou žije a působí na věky věků.