Témaneděle:
Život člověka nezajišťujípozemské statky, varování před chamtivostía lpění na majetku, výzva k obratu k Bohu.
Kontextčtení:
Oddíl z evangelia tématickysouzní s ostatními texty pro tuto neděli. Istarozákonní, žalmové a epištolní čteníse dotýká problematiky majetku a jeho pomíjivosti.Z jiného úhlu se tu opět vynořuje téma zminulé i předminulé neděle. Znovu se jedná opoukaz na trvalou hodnotu společenství s Bohem. Hodnotu,která přetrvá i v situacích, kdy vše ostatní- ovoce lidské námahy a lopoty - bere za své.
Oz11, 1-11 Boží péče o člověka předčí lidskéočekávání. Člověk se přesto v blahobytuobrací k modlám a na vděčnost Hospodinu zapomíná.Bůh je přesto soucitný a jeho láska je silnějšínež hněv a lidský hřích.
Kaz1, 2.12-14; 2, 18-23 Tato místa poukazují napomíjivost majetku, lopotnost lidské práce anemožnost zabezpečit svoje vlastnictví do budoucna. Člověkneví, komu jeho majetek jednou připadne. Trápit se nadtím přináší jen bolest.
Ž107, 1-9.43 Hospodin je nezměrně milosrdný - poznávámeto v konkrétních projevech: On sytí lačné,potěšuje skleslé, koná divy, dáváčlověku mnoho dobrého. Za to mu patří chvála.Moudrý člověk se má k obracet k Bohu, vidět za daryjejich skutečného Dárce.
Ž49, 1-12 Jen hlupák postaví svůj život na majetku aspoléhá na něj. Verš 11. připomínápasáž z Kazatele 2, 18-24 - majetek není do budoucnazajištěn. v.7 - je naivní a zvrhlé spoléhat sena majetek a chlubit se jím.
Ko3, 1-11 Před Bohem jsme si všichni rovni. Výzva překonávatšpatné sklony (včetně hrabivosti, která jemodloslužbou). Máme lnout k Bohu a nikoli k pozemskýmvěcem.
Lk12, 13-21 - Podobenství o boháči a stodolách
Podobenstvío boháči a stodolách se skládá ze dvoučástí propojených veršem 15. Směřuje násk zamyšlení, jak se správně dívat namateriální bohatství. Téma druhéčásti - bohatý člověk zaměřený na svůjmajetek, kterého postihne náhlá smrt - je častýmnámětem příběhů nejen biblických.
Výkladpo verších:
v.13-14: V předcházející pasáži - veverši 11. - Ježíš povzbuzuje pro situace, kdy se člověkocitá před úřady a soudy. Hlavním tématemje však plné přiznání se k Bohu. Zde jakobytazatel využil situace, kdy se „hovoří o tématu“a předkládá Ježíšovi svou konkrétnípři . Ve skutečnosti tím však dokazuje jen svénepochopení. Tento minipříběh zvýrazňujepokus tohoto člověka využít Ježíšova postavenía autority ve svůj vlastní prospěch proti druhému.Nemluví se o tom, zda byl či nebyl tazatel v právu, dáse však předpokládat, že zde nejde o násilnétrhání majetku, ale o získánípřístupu k právoplatnému dědictví(nejstarší syn měl nárok na větší díl,všichni ostatní synové však měli také nárokna část majetku).V Ježíšově odpovědi, jako by se vponěkud převráceném obsazení objevovala otázkana Mojžíše z Ex 2,14. Ježíš odmítázasáhnout a v lehce ironickém tónu upozorňujetazatele, že chce-li využívat autority Ježíšovy vesvůj prospěch, neměl by zapomínat, že pod ni patříi výzva k osobní proměně a k následování.
v.15: Tento verš propojuje předchozí a následujícípasáž do smysluplného celku. Chamtivost, před nížtu Ježíš varuje, je projevem touhy mít stálevíc, přivlastnit si vše, co je možné, získávat,a to bez ohledu na potřeby ostatních ve srovnánís mými vlastními nároky a potřebami. Chamtivostznemožňuje člověku správnou orientaci v životě, zaslepínás vůči tomu, co je smysluplné a z čeho plyneskutečné uspokojení. Kritiku chamtivosti nalezneme ina mnoha místech v epištolách, navíc je to témadnes velmi aktuální (mediální podporachamtivosti). Druhá část verše, která mluvío hojnosti majetku, již odkazuje k následujícímupříběhu o boháči a stodolách.
v.16-18: Zemědělec, o němž se tu hovoří, byl bohatý jižpřed oním úrodným rokem. V daném rocevšak úroda na polích předčí jeho vlastníočekávání a zaskočí ho v připravenosti(stejně jako ho v budoucnu zaskočí náhlá smrt,na což však nemyslí). Majitel zde prokazuje svou praktickoumoudrost, rozvahu a schopnost aktivity a rychlého rozhodnutí.Až do tohoto bodu je vše v pořádku.
v.19-20: Ve verši 19. však již vidíme boháče v jinémsvětle. Kontrast mezi představou boháče o zabezpečenína mnoho let a ohlášením několika posledníchhodin života, které mu zbývají, ještězdůrazňuje jeho naivitu a spokojenost sama se sebou. Trojice, jíst,pít a být veselé mysli se nám objevuje namnoha místech například právě v knize Kazatel.Otázku, komu jednou připadne boháčův majetek, paknajdeme i v dalších textech pro tuto neděli.
v.21: V tomto úplném závěru se nám nabízístručné vysvětlení daného podobenství.Je to zhuštěná forma toho, co nalezneme v Mt 6, 19-21. Boháčsprávně rozpoznal, že život je o „hromaděníbohatství“. Jaké bohatství to však másprávně být, ukazuje až tento verš. „Býtbohatý před Bohem“ odkazuje ke správnémuvyužívání majetku, které může nastatpouze, máme-li na zřeteli Boha a jeho nařízení.Dotýkáme se zde také otázky solidarity asoucitu. Větší majetek by měl být chápánjako závazek k větší odpovědnosti, než jako výzvak hojnějším radovánkám. Boháčovypřízemní cíle jsou proto politováníhodné.
Homileticképodněty:
Měli-lijsme v textu pro minulou neděli mimo jiné prosbu o denníchléb, i zde se k tomuto tématu vracíme, a to vširším smyslu. Člověk nemá prosit ani usilovat o„zásoby“. Nadbytek člověka snadno zaslepí vůčitomu podstatnému. Lidské přemýšlení sepak soustředí nejen na vyřešení novýchproblému se zabezpečením majetku, což by bylo ještěv pořádku, ale můžeme se nechat plíživě odvéstod podstatných věcí a propadnout ideálunevázaných zábav a nekonečnýchradovánek, jako boháč z tohoto podobenství.Nikdy není marné znovu a znovu se zamýšlet nadtím, co je (právě teď) v mém životě skutečněsmysluplné a co (kdo) mi dává pocit bezpečía spokojenosti. Radost z nadbytku, za níž jako by bylnevědomý pocit vlastní nesmrtelnosti, mnohý znás zná. V kázání můžemepřemýšlet o tom, jakou výzvou by nečekanýnadbytek mohl být konkrétně pro každého z nás.Můžeme použít příklady z dnešní konzumníspolečnosti (pozitivní i negativní). Můžeme sezabývat i otázkou, jak rozumně či nerozumně a dočeho dnes lidé investují svůj čas a energii, téžzmínit něco z ekologické oblasti, o trvale udržitelnémrozvoji atpd.
Boháčz příběhu se s pomocí své praktickémoudrosti rozhodne pro určitý plán, myslí naefektivitu a rozumnost svého rozhodnutí, těšíse, že si po práci na dlouho odpočine, že má hotovo,„napracováno“. Takové pocity nejsou dnešnímučlověku rovněž cizí. Farmář si sám pro sebeříká, že tento nadbytek mu umožní uskutečnitvšechny své požadavky v životě (v.19) Opájíse sebespokojeností a jásá, jak to všechnodobře vyřešil. Ve skutečnosti nic nevyřešil a nezajistil. Vtomto smyslu pasáž varuje před pocitem definitivníhosplnění našich úkolů. Je přeci stále codělat. Život nám není propůjčen jen k naplňovánívlastních tužeb, ale i k službě bližním. Navícnáš život má v rukou pouze Bůh a není žádnákonečná „jistota“ a zabezpečení.
-mš-
Starokatolickákolekta:
Bože, staráš se o nás každý dena víš, co potřebujeme.Osvoboď nás, abychom se neztrácelive starostech a v každodenním shonu.Veď naši pozornost k tomu, co je trvalé,abychom jednou měli s Kristem podíl na jeho životě v blaženosti,neboť on s tebou v jednotě Ducha svatéhožije a působí na věky věků.
