Už od čtyřicátých let 15. století vznikala na půdě husitské reformace
literátská bratrstva: sdružení literně vzdělaných řemeslníků a
dalších měšťanů, která v církvi podobojí nahrazovala klášterní a jiné
chrámové sbory katolického ritu. V tomto městském prostředí, které
bylo hlavní oporou utrakvistického křídla české reformace, byla tehdy
běžná i latinská vzdělanost. Soudí se, že do Bílé hory v Čechách
působilo přes sto, na Moravě asi třicet literátských bratrstev. V
důsledku rekatolizace po Bílé hoře sice literátská bratrstva zanikla,
ale mnohde se pak fakticky měnila v náboženská bratrstva, pohřební
spolky a jiná seskupení. Literáti sehráli ještě značnou úlohu při
šíření katolické duchovní písně druhé poloviny 17. století a někde i
při provádění vícehlasé hudby, často však plnila hlavně funkci
zpěváků rorátů a předzpěváků při poutích a procesích.
V Hradci Králové se vyspělá církevní hudba pěstovala již ve 14.
století. Tradice literátského bratrstva v chrámu sv. Ducha je
sledovatelná od přelomu 15. a 16. století až do 19. století, při čemž
se literáti věnovali českému i latinskému zpěvu a pořizovali od roku
1505 řadu kancionálů či graduálů. Nejvýznamnější z nich je kancionál,
který vděčí za svůj vznik měšťanu Janu Fránusovi. Zámožný kožešník
byl jako většina hradeckých měšťanů stoupenec kališníků. Koncem 15.
století se stal městským konšelem a vykonával i funkci purkmistra,
tedy nejvyššího představitele města. Další část rozsáhlé tvorby
bratří literátů je Speciálník královéhradecký, který na stejném místě
vznikl přibližně o 25 let později a který v mnohem navazuje na
Fránuse.
Fránusův kancionál je dnes k dispozici k prezenčnímu studiu v Ústavu
pro klasická studia Akademie věd v digitální fotodokumentaci. Možnost
shlédnout kodex, který váží několik desítek kilogramů a má 367 listů
s bohatou malířskou výzdobou Janíčka Zmileného z Písku, je pro
každého cenným zážitkem. Pro muzikanta je pak nejcennější jeho
hudební obsah, který svědčí o pestrosti a různorodosti duchovní hudby
té doby.
Kdo si prolistuje dnešní Evangelický zpěvník narazí na 24 písní,
které pocházejí z Fránuse. Ovšem k této části dědictví české
reformace se dnes hlásí i široká ekuména, jak osvědčuje například
zpěvník "Mešní zpěvy", který výdala Česká liturgická komise
římskokatolické církve v roce 1988. A nemůže překvapit, že Fránusův
kancionál tvoří i jádro repertoáru pěveckého sboru Jeronym, který se
v Betlémské kapli na Žižkově každé úterý večer ve 20 hod. stará o to,
aby tradice literátských bratrstev v evangelické církvi i nadále
prospívala.