Právě to je ale cílem ortodoxní bohoslužby: učinit skrze krásu vnímatelným Boží království, znázornit to, co s námi koná Bůh. Díky evangelickému faráři Rolandu Fritschovi se tato zvláštní bohoslužba koná již téměř tradičně jednou ročně. Kolegové z Institutu pro studium vyznání v Bensheimu přijali jeho pozvání, aby zde slavili evangelickou bohoslužbu podle slovansko-byzantského ritu. Účastníkům bohoslužby krátce vysvětlil prof. Dr. Reinhard Thöle původ a pozadí tohoto pestrobarevného ritu.
Farář Rolland Fritzsch zvěstuje evangelium, vlevo Martin Bräuer, vpravo Reinhard Thöle a Jaroslav Vokoun
Neobyčejně barevný byl liturgický šat čtyř sloužících farářů (Dr. Martin Bauer, Roland Fritsch, Prof. Dr. Reinhard Thöle a Dr. Jaroslav Vokoun, farář sboru Českobratrské církve evangelické v Domažlicích), neobyčejně pestře byl vyzdoben i oltář, ikonostas (stěna s ikonami) znázorňoval Marii Bohorodičku a Krista Vševládce. Početné svíce upomínali na stále ještě velikonoční dobu. Celá bohoslužba byla protkána zpěvy, shromážděním doprovázenými početnými zvoláními "Amen" a "Kyrie eleison".
V prostraci se všichni v úctě před Boží přítomností v proměněném chlebu a víně vrhli na zem
Působivé byly také mnohé poklony, křižování, hymny a zvolání. Jako viditelné znamení přivolávání Ducha svatého uchopili tři faráři nad chlebem a vínem vellum (šátek) a mávali jím nad dary. V úctě před nyní také v chlebu a víně přítomným Bohem - evangelicko luterská církev se přiznává k reálné přítomnosti Kristově - se faráři a přisluhující vrhli v prostraci na zem (lehli si na podlahu se zakrytým obličejem). Všichni křesťané byli pozváni přijmout tělo a krev Kristovu (obojí patří v ortdoxním ritu neoddělitelně k sobě) - formou ve víně namočeného chleba: "Přistupte s Boží bázní, vírou a láskou!" "Služebníku našeho Boha, (křestní jméno), přijmi tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista k odpuštění hříchů a k věčnému životu". Těmito slovy byl pozdraven každý přistupující. Po závěrečném požehnání snědl pastor zbylý chléb a víno, neboť v evangelické ani ortodoxní církve se neužívá tabernáklu (schránky na posvěcené dary). Věřící byli mezitím pozváni, aby přijali anidoron (požehnaný chléb, který nebyl proměněn) - bez ohledu na vyznání nebo věk.
Farář Thöle udílí závěrečné požehnání