(1) vzal chléb,
(2) vzdal nad ním díky,
(3) lámal a
(4) rozdával, říkaje cosi k tomu. Později
(5) vzal kalich,
(6) vzdal nad ním díky,
(7) rozdával, říkaje něco jiného.
Těchto 7 akcí však liturgická tradice s "absolutní jednoznačností" předává jako akce čtyři - Dix mluví o 'four-action'.
(1) offertorium - chleba a víno jsou přineseny ('vzaty') a položeny k sobě na stůl (2) modlitba - předsedající vzdá díky nad chlebem i vínem zároveň (3) lámání - chléb je lámán (4) communio - chleba a víno jsou rozdávány společně
(v Didache je to jinak, někdo praví, že je to vyjímka; jiný pak, např. G. Dix sám, že se to týkalo agape)
Tento čtyřtvar zachovali dokonce i skupinky, které přijímaly vodu místo vína. Odtud je vidět, že rané křesťan-stvo nepovažovalo NZ zprávu za normu svého liturgického konání.
Pokud by byl nový smysl ustanoven Kristem jen při požehnání a lámání chleba, které dělal věřící žid před kaž-dým jídlem, stala by se eucharistie soukromým ritem. "Kalich požehnání" označuje společenství, společné pití, hostinu. Spojení chleba a vína s tím, že se nám Kristus dává, proto zakládá společenství smyslu, církev.
Ježíš nepřikazoval opakování, imitování (jak si už ve II. stol. myslel Justin a ve III. Cyprian), ale dával existu-jícímu ritu chaburah - o němž si byl jist, že to bude (jediná) věc, kterou učedníci spolu určitě budou absolvovat po jeho smrti/vzkříšení - nový význam. Liturgické zpracování poslední večeře v církvi z pohanů, stojící mimo židovské tradice, je proto nutně krokem mimo evangelijní pole.
Pít soukromý, odlišný kalich znamenalo již v židovstvu oddělit se od chaburah - v tomhle smyslu je podstatou schizmatu - breach of communion.
Offertorium
(od offere, tedy předně předkládat, přinášet, chystat, nabízet a až sekundárně obětovat. Ale oběť' tu byla a je také chápána coby almužna, sdílení se s druhými, je symbolem odevzdání se do oběti Kristovy)
každý stolovník přinese trochu chleba a vína, ale i olej, sýr, zeleninu, ovoce, květiny. Byly umístěny na nebo vedle oltáře - kde byly požehnány na konci eucharistické modlitby (per Quaem haec omnia - v Římském káno-nu). To přežilo z chaburah, kde se jí z toho, co každý přinese. Na konci I. st. byl význam přinášení chleba a vína přeznačen.
Modlitba
slova "Vzdávejme díky Bohu" byla přísně zachovávána; v této formě je rabíni doporučovali používat ve shro-mážděních nad 100 lidí. Velikost takového shromáždění naznačuje, že muselo jít o veřejnou akci celé církve, nikoliv o soukromé setkání. Shromáždění k tomu přitakalo (nevíme jak - "je to důstojné a spravedlivé" by mohlo mít semitské kořeny, viz paralelismus; jiní soudí, že tato slova jsou obdobou řeckého zvolání "axios" (= jest hoden), kterýmžto zvoláním se vyjadřoval souhlas s tím, co říká řečník (v. též Zj 4,11; 5,12 )
Lámání
čistě pro účely rozdávání
Komunium
zřejmě společný zvyk stát při požehnání a při pití z kalicha - tak jako při židovské chaburah. U chleba došlo ke změně: židé seděli, ale křesťané, asi kvůli přesunutí ritu, stáli i při chlebu.
Prameny:
John Dix: The Shape of The Liturgy.
Johannes Emminghaus: Eucharistie
Genetický výklad mše, skripta, dílo znmého liturga J.A. Jungmanna, je to kapitola z knihy Messe in Gottes Volk (1970)
Autorovo srovnání 4 eucharistických modliteb, užívaných v římskokatolické liturgii, naleznete zde.