Otázka 1
Tato otázka chtěla zjistit subjektivní dojem, který mají účastníci z bohoslužeb, jak je vnímají celkově. Vzdálenosti v centimetrech nevypovídají tolik (zajímavé jsou pouze u extrémů, většina se pohybuje kolem středu, u první úsečky málokdy x výrazně za polovinou na straně radosti), zajímavější je vzájemný vztah mezi x (jak to respondent vnímá) a o (jak to respondent chce). Naprostá většina si přeje bohoslužbu radostnější, než ji zažívá. Ať již jen trochu, nebo extrémně, kdy značky leží na pólech přímky. U druhého protikladu (pokud byla otázka rozdělena na dvě přímky - asi dvě třetiny anket), kde byla střízlivost a slavnostnost, jsou výsledky trochu rozmanitější, několikrát se objevuje touha mít bohoslužbu radostnou a střízlivou (výslovně napsáno). Asi pětina otázku nevyplnila vůbec, v některých případech s komentářem, že jim tyto pojmy nepřipadají jako protiklad či jinak komentovali: "Na oko je vážná, vnitřně působí radost."
Je otázkou, co si respondenti pod pojmy představují (zda pojem vážnost není vnímán spíše jako upjatost a slav-nostnost jako pozérství, či nabubřelost). Či zda není otázka jaksi návodná pojmem radost (tak by to přeci mělo být...). Zajímavé je, že se někteří báli nebo nechtěli vyjádřit svůj názor s tím, že je "atmosféra je subjektivní pojem". Jenže o to právě šlo…
Z výsledků vyplývá, že ve vážnosti bohoslužeb jít dál už nejde, nebo to alespoň není přání respondentů. Přesto, že těch, kteří x i o umístili do jednoho bodu je v celkovém počtu minimum (spokojených, kteří nechtějí změnu), v ot. č. 17, kde mohli napsat chtěné změny, se touha po změnách výslovně neprojevila (resp. minimálně). Otázka má snad také tu chybu, že se neptá, jakým způsobem by měla změna v atmosféře bohoslužeb probíhat.
Zajímavosti: v jednom případě touha po vážnosti se pojila se způsobem vysluhování VP a zacházení s živly (nebyl to nikdo z Cecílie! :-). Zde tedy pojem vážnost nebyl rozhodně spojen s pojmem upjatost.
Otázka 2
byla návodná: bohoslužba má dvě základní části. Většina odpověděla, že Služba slova i Služba stolu jsou pro ně stejně důležité. Asi desetina přiznává větší důležitost Slovu. Výjimky (2 z cca 100 respondentů) přikládají větší důležitost Stolu (z komentáře respondenta se dá vyčíst naprostá nespokojenost s frekvencí Stolu).
Otázka 3
byla vlastně rozvinutím otázky 2 a v anketách se objevovala ve dvou zněních. Cca polovina respondentů odpověděla, že ČCE dává dostatek prostoru (akceptuje) obě tyto části, ovšem velká část těchto odpovědí postrádala zdůvodnění. Zřejmě považovali za dostačující říci ano, což je škoda. Zbytek odpovědí se rozdělil mezi ne (2/5 ze zbývajících) a nevím resp. vůbec nezodpovězeno (3/5). Ze slovních odpovědí se dá vyčíst několik okruhů témat. (Forma odpovědí byla různá: ano/ne, protože... nebo ano, ale...) První okruh se týká frekvence VP - "ne, VP je párkrát do roka", "služba slova je častější" - bez hodnocení, "ne, bohoslužba je přetížená slo-vem, VP by měla být častěji", "VP je zanedbána kvanitativně i kvalitativně", "v průměru jednou za měsíc je optimální". Druhý okruh se týká propojení Slova a Svátosti - "ne, VP je jen doplněk", "jedno bez druhého ne-lze", "chybí propojení", "VP by neměla být pouhým přívěskem, nejsme ale již svědky masových odchodů před VP". Několikrát se vyskytlo téma praktické ve smyslu: "VP se vleče, jedenkrát za měsíc je akorát". Jednoznačné je zdůvodnění méně častého přijímání: "ano, kdyby byla VP častěji, zevšedněla by", "ano, VP je tak často, aby se z toho nestala pouze mechanická součást každých bohoslužeb", "ano, když není VP každý týden, je to slav-nostní (sváteční, významná - v dalších odpovědích) chvíle". Jak je vidno, přesto, že respondenti považují obě součásti bohoslužeb za rovnocenné (resp. slovo důležitější), VP má jakousi magičnost a závažnost, která by mohla zevšednět. Výjimečně se totiž objevuje, že by VP byla pro respondenta něčím nedůležitým. Viz další otázka. (Argument zevšednění je starý, lety prověřený - tak argumentovala již katolická církev předchůdci reformace Milíčovi z Kroměříže, když horoval pro častější přijímání...).
Otázka 4
si kladla za cíl zjistit zařazení a vnímání VP v kontextu křesťanova (respondentova) života. Otázka byla zase zřejmě trochu návodná, protože obsahovala jednu výrazně "správnou" odpověď - VP má zásadní význam pro můj křesťanský život. Ostatní odpovědi mohly být vnímány spíše negativně. Většina odpověděla proto touto "správnou" odpovědí. Asi čtvrtina respondentů se proto pokusila formulovat odpověď vlastní (e), v některých odpovědích se pak jedná spíše o význam, obsah VP pro konkrétního jednotlivce, než její zařazení do životního - bohoslužebného kontextu.
- součást mého prožívání víry
- VP mne posiluje
- pramen síly, chodím načerpat
- přiblížení se Kristu, aktivní a kolektivní účast v Boží blízkosti
- součást života církve, které se účastním ráda a je pro mne důležitá
- někdy VP prožívám jako společenství s Kristem, někdy možná zvyk
- znovuuvědomění si Kristovy oběti
- nezbytná součást kř. života, svátek a radost
- připomínka vlastní hříšnosti a naděje na odpuštění, pokud sama nedokážu odpustit
Sedm repondentů považuje VP ve srovnání se slyšením Božího slova a službou druhým za okrajovou záležitost. Magický a mytologický pozůstatek se s poznámkou, že respondentovi nevadí, objevil jednou. Formulace odpo-vědi, že je VP součástí života církve, které nerozumím a účastním se jí ze zvyku, byla zřejmě tak sebeshazující, že ji zatrhl také jen jeden respondent, ač byla oblíbeným "áčkem". Mám totiž pocit, že bychom ji měli sebekri-ticky alespoň někdy zatrhnout všichni...
Otázka 5
byla doplňující a spíše didaktická (ad vysvětlení všech možností). Respondenti mohli dávat jak klad-né, tak záporné hlasy. Nejlépe z toho vyšlo "společenství večeře Páně" (23ano/0ne - vadí), dále "svatá večeře" (18/3), následuje na přibližně stejné úrovni "lámání chleba" (14/5), "eucharistie" (13/5) a "přijímání" (18/7). Pak dlouho nic, "mše" vadila nejvíce lidem (1/13). Za pozornost stojí především pojem "přijímání", který je zajíma-vě kontroverzní - pozitivně jej označilo stejné množství jako "svatou večeři", na druhou stranu zase skoro nejví-ce vadí. Tuto otázku odpovídala jen menší část respondentů.
Otázka 6
respondenti měli seřadit aspekty, které pro ně večeře Páně má. Hodnocení respondentů jsem spočítala po jednotlivých otázkách. V následující tabulce je zapsáno, kolik procent z odpovídajících zařadilo ten který aspekt na určité místo (1. = nejvýznamnější, O.= nemá význam)
1. - 2. - 3. - 4. - 5. - 0.
společenství s Kristem: 55,7% - 15,9% - 14,8% - 6,8% - 4,5% -2,3%
odpuštění: 36,4% - 25% - 17% - 12,5% - 9,1% - 0%
smíření s druhými: 19,7% - 29% - 26,7% - 20,9% - 3,5% - 0%
společenství s bratry a sestrami: 24,1% - 14,9% - 26,4% - 31% - 3,4% - 0%
hostina budoucnosti: 12,8% - 7% - 7% - 10,5% - 27,9% - 4,9%
Za pozornost stojí, že zdaleka nejvíce hlasů na prvním místě (s velkým náskokem) má "společenství s Kristem". A to celkem jednoznačně, vzhledem k rozložení hlasů v této možnosti. Například "společenství s bratry a sestrami" má rozložení složitější - na první místo tuto možnost zařadilo sice 24,1% odpovídajících, ale 31% ji zařadilo až na 4. místo! "Hostina budoucnosti" je asociace, kterou si s VP spojuje jen malá část respondentů, pro nevíce z nich VP dokonce tento aspekt nemá.
Zápis v procentuálním zastoupení mi přišel jako nejvíce sdělný, chvíli na to koukejte, však z toho leccos usoudíte!
Otázka 7
měla za úkol zjistit, jak často se VP ve sborech respondentů vysluhuje. Problémem otázky byla neuvedená možnost, že se ve sboru vysluhuje s určitou pravidelností (např. první neděli v měsíci) a k tomu se přidá-vají svátky (Vánoce, Velikonoce). Tato varianta byla respondenty doplňována. V některých případech si uvědomili pravidelnost a na další příležitosti zapomněli, je totiž nepravděpodobné, že by se o svátcích nevysluhovalo. Otázkou však je, zda se pak VP nepřesouvá, aby třeba nebyla dva týdny za sebou.
Ve dvou třetinách sborů se vysluhuje VP pravidelně jednou měsíčně a o svátcích. Ve dvou sborech a jedné kazatelské stanici (narozdíl od jejího sboru) se vysluhuje šestkrát do roka. V jednom sboru byly odpovědi od respondentů tak zmatené, že nešlo vyvodit, zda se vysluhuje šestkrát či dvanáckrát (ani jednotliví respondenti (mládež) sami si nebyli jisti!). Jeden sbor z ankety má vysluhování 33krát do roka. Jeden ze sborů, který měl vysluhování pouze 6x do roka, nedlouho po vyplňování ankety (ale nezávisle na ní) praxi změnil na pravidelné vysluhování jednou za měsíc.
Otázka 8
souvisí s předchozí otázkou - jsou respondenti spokojeni s frekvencí možnosti přistupovat k VP?
V případě, že se VP vysluhuje pravidelně jednou v měsíci a o svátcích, 4/5 jsou spokojeny s četností, pro cca 2/3 ze zbývající části (7 lidí) je to málo (VP by měla být každou neděli, či 2x měsíčně - to jsou návrhy). Pro cca 1/3 (4 lidi) je pravidelné vysluhování jednou za měsíc moc často. Ve sborech, kde je VP pouze šestkrát do roka, přibližně polovina odpověděla, že je to akorát, druhá část, že je to málo (sbor, kde to především vnímali jako nedostatek, praxi změnil, viz výše). Respondenti ze zmíněné kazatelské stanice byli s četností (resp. nečetností) vysluhování naopak spokojeni či smířeni všichni. Ve sboru s na evangelické poměry nevídanou četností vyslu-hování VP, považuje tuto praxi 8 lidí z 11 za vyhovující, 2 za moc časté a 1 má za to, že by se měla VP vysluho-vat častěji.
Otázka 9
Co patří do eucharistické modlitby? Bohužel, tento termín není většině evangelíků důvěrně znám, proto je formulace otázky z naší strany špatná. Spíše mělo být s ohledem na respondenty napsáno, co patří do přípravy k VP. Tak to také větší část pochopila. Někteří zůstali viset na pojmu "modlitba" s tím, že do modlitby nepaří snad skoro nic z uvedeného.
Přesto, výsledky svědčí o praxi VP v ČCE. Vzhledem k tomu ale, že dost značná část lidí uvedla i prvky, které v běžné přípravě k VP (v ČCE) nejsou zcela obvyklé, vidím v tom otevřenost, očekávání, které je možno napl-ňovat. (Skeptici tvrdí, že to lidi prostě zatrhávali všechno…)
Uvádím podle pořadí "hlasů" - slova ustanovení (81), veřejná zpověď a pozdravení pokoje (oboje 73), vyznání víry (66), prosba o Ducha sv. (65), modlitba Páně (54), připomínka spojení s ostatními křesťany (49), vstupní dialog (47), Agnus Dei (39), Sanctus (30), připomínka událostí spásy (20).
Na předních místech objevují části bohoslužby, které nemají s euch. modlitbou mnoho společného, jako je vy-znání vin (které i naše agenda doporučuje oddělit od VP) a vyznání víry. (Ostatní prvky patří buď přímo do euch. modlitby nebo do obřadu přijímání.)
Úsudek je na vás.
Otázka 10
Více než polovina respondentů má za to, že modlitbu před VP nemá ustálenou formu, utváří (má ji utvářet) farář, více než jedna třetina zvolila možnost ustálené formy s možností obměnit jednotlivé prvky, pouze čtyři respondenti uvedli, že by modlitba měla být vždycky stejná. (Ach ta touha po originalitě...)
Otázka 11
zkoumala, co je / by bylo překážkou k tomu, aby respondent přistupoval k VP. Respondenti mohli zaškrtávat několik variant najednou a také toho využívali. Zřejmě největší překážkou by bylo, kdyby respondent neodpustil druhému (46x), 40x bylo uvedeno, že respondent přistupuje pokaždé, když je VP vysluhována, 30x by bylo překážkou vědomí vlastního vážného provinění (jednou dopsáno - nevyznaného), důvod nevyhovující formy je uveden 16x (škoda, že nevíme, co si za tím pisatelé představují - jedna respondentka zaškrtla a k tomu uvedla "nedovedu si představit"), stejně často "jiný důvod", tím pak byla nemoc, vnitřní nepřipravenost (VP nebyla ohlášena), kdyby pro mne nebyla VP slavností, pokud by to bylo jen ze zvyku, gesto, pokud bych nebyl křesťan, pokud nedokážu přijmout milost nebo odpustit, v katolickém kostele, 11x zaškrtnuta možnost pokud bych přistupoval příliš často (jednou zaškrtnuto a dopsáno - "nevím, nestalo se mi"; je otázkou, kdy se četnost přístupů stává kritickou...).
Kombinace jsou zajímavé, často především neodpuštění a vědomí vážného provinění, ovšem také víckráte v kombinaci s poslední variantou - přistupuji kdykoliv je VP součástí bohoslužeb - ukazuje se v těchto případech, že varianty nepřistupování jsou (alespoň zatím) teoretické. Zajímavé je, že tam kde byla trochu jiná varianta ankety (v plném znění pouze - přistupuji, kdykoliv je VP součástí bohoslužeb, ostatní varianty v náznaku - př: nepřistupoval bych, kdyby..., přistupuji jen tehdy, když...) všichni respondenti odpověděli, že přistupují vždycky. Že by varianta "nepřistoupit" byla opravdu tak teoretická (bych nepřistupoval) a vlastně neuskutečňo-vaná? Stojí za zamyšlení, zda právě otázka "nemožnosti nepřistupovat" nebrání také zavedení možnosti častějšího vysluhování VP.
Otázka 12
Na to, že se při vysluhování VP v ČCE většinou sborově zpívá, či (sborově) mlčí, je překvapením, že nejvíce hlasů dostala varianta, že se respondentovi líbí (resp. je rád), když k tomu farář něco řekne. Vzhledem k tomu, že možnosti byly naznačeny (chléb života, kalich spásy, tělo Kristovo, krev Kristova) je zřejmě nepravděpodobné, že se jedná o omyl. I když si nad tím kladu otázku, protože tuto variantu jsem v českém prostředí nepotkala, krom netradičních bohoslužeb. Hned poté (o tři hlasy méně - tedy fakticky na stejné úrovni) následuje varianta, že se tak děje v tichu. K tomu snad možno přidat také negativní variantu vítězné odpovědi, kdy se pěti respondentům nelíbí, když se něco k vysluhování řekne (neznamená to ovšem ticho obecně, bylo kombino-váno např. se zpěvem, další respondent uvádí: "nelíbí se mi, když farář říká všem totéž"). Citace žalmu ztrácí na vítěznou odpověď deset hlasů, o tři méně má varianta d) kde bylo možno doplnit vlastní variantu - (varhanní) hudba, recitace bibl. textu, společný zpěv ze zpěvníku (nejčastější varianta z těchto), meditační zpěv, kánony, kombinace možností (jak kdy), slova při podávání jsou zbytečná, podstatné již bylo řečeno. Citace biblických textů může být trochu problematická, jak jsme zjistili z rozhovoru s jedním respondentem, farář citoval desatero a jemu se dostalo k vysluhování zcela osobního zvěstování: "Nezabiješ. Nesesmilníš. Nepokradeš."
Otázka13
Otázka byla zase poněkud nešťastně formulovaná, neobsahuje totiž ani jednu pozitivní odpověď. Jediná pozitivní varianta má hned své "ale". Obecně otázka zřejmě vzbudila rozpaky a většina lidí nad ní takto nepřemýšlela. Proto byla nejčastěji nevyplněna, následuje, že je to nedůležité, či že nelze, protože je to tajemství. Další vlastní varianty respondentů: "spíše přemýšlet než formulovat", "jde o vzpomínku na biblické události", "nic se s nimi neděje", "jako symboly Kristovy oběti a jako živou památku na jeho oběť", "důležitý je prožitek", "to neví nikdo", "jsou to symboly", "nedůležité, protože věřím", "buď tomu věříš, že se s chlebem a vínem něco děje a tedy i s tebou nebo ne - čili přijímáš to vírou", "lze, ale na kloub tomu úplně stejně nepřijdeme", "nikdy jsem o tom nepřemýšlel", "neshodli bychom se".
Otázka 14
Jakým způsobem mohou participovat na VP ti, kteří se nemohou dostavit do shromáždění? Většina se vyslovila pro možnost slavit VP v jejich domácím prostředí. Zajímavé je, že se asi polovina lidí vyslovila i pro variantu, že je možno jim přinést chléb a víno ze společného slavení ve sboru. Tento starokřesťanský zvyk se u nás ale nepoužívá a respondentům zřejmě nedošlo, že je míněno "pouhé" donesení, bez opakování modlitby či slov ustanovení.
Otázka 15
Kde (v kom, v čem) je Kristus při bohoslužbě přítomen? Účastníci odpovídali většinou kombinací variant. Nejvíce hlasů (50) dostala varianta "v celém shromáždění" (dovoluji si to interpretovat tak, že se přítomnost Kristovu respondenti vnímají, avšak neodvažují se ji konkrétně lokalizovat; jinou variantou bylo zaškrtnout všechny možnosti, kde je opět zdůrazněna Kristova přítomnost, která se ovšem nějakým způsobem váže na slovo, osoby či živly). 36 hlasů pro přítomnost Kristovu ve slově, 28 zvláštním způsobem v chlebu a vínu, 26 zvláštním způsobem mezi účastníky VP, 10 v osobě faráře (ve všech případech byly spolu s touto variantou zatrženy i všechny další možnosti).
Otázka 16
Jedna z nejtěžších otázek. Již její formulace byla zapeklitá a naprosto jistě se ji nepodařilo formulo-vat srozumitelně pro široké masy. Snahou bylo v jedné větě formulovat postoj k přítomnosti Kristově v živlech VP, tak jak ji vnímají katolíci (a), Lutherovo pojetí (b), Kalvínovo (c), Zwingliho (e) a "skrze víru" (d) - již tato samotná snaha je troufalostí. Nejvíce hlasů (32) získala kalvinictická formulace (c), v podstatě stejně (30hlasů) formulace, že Kristu je v chlebu a vínu přítomen skrze mou víru. 23 hlasů pak formulace Lutherova (resp. naše formulace Luthera), 11 hlasů pro Zwingliho "nevázanou" přítomnost Krista. Několik respondentů formulovalo vlastní pojetí: "VP vzpomínka na učení Ježíše Krista", "vyloženě symbol", "Ježíš Kristus je hostitel". Trvalou přítomnost v živlech zatrhl pouze jeden respondent.
Je tedy vidět, že se VP přesouvá na vnitřní, duchovní rovinu. Jde o to, zda respondenti mají skutečně na mysli, že jde o výkon jejich víry (skrze víru jednotlivce či shromáždění), zda je Kristus přítomen na základě jejich víry. Je možno to také pochopit tak, že se zde jedná o protest proti magickému pochopení, že by svátost fungovala (zachraňovala) bez víry, bez pokání. V diskuzi se namítalo, že pojetí ex opere operato je pojetí osvobozující - "věřím, Pane, pomoz mé nedověře!"(TD). LO namítal, že spíše lidé řeknou: "je to věc víry", distinkce jsou pro ně moc složité. MG namítá: Je to subjektivní přístup: vyjádřím to negativně - pro toho člověka to nemá účinek, tudíž když to někdo zneváží, není to blasfémie. MS: Když je někdo nevěřící, nic to pro něj neznamená, kdo věří, pro toho je to přijetí Krista, tak jsem to pochopila nejpozitivněji. LO se přidává. JB se však táže: Co ale Pavel myslí tím pít k odsouzení? MG odpovídá: Tradiční katolík vnímá, co to je přijímat v hříchu - a také když to pro něj nemá hodnotu svátosti. Kdosi poznamenává: Odsouzení není neutrální výraz, to je jako kdyby se ti mělo přihoršit.
Otázka 17
Možnost formulovat chtěnou změnu ve vysluhování VP většina respondentů nevyužila vůbec, či napsala, že by na vysluhování ve sboru nic neměnili. Zde několik návrhů, z nichž se častěji objevovalo častější vysluhování a VP s dětmi.
- uvítala bych radostnou vzájemnost, stojíme tam každý sám za sebe a jako na pohřbu
- četnost, častěji
- zavést podávání rukou - pozdrav pokoje
- říkat také vyznání víry
- VP s dětmi
- pozvání k VP bez ohledu na víru své církve (rozuměj učení církve - toto je touha jednoho smíšeného páru, kde katolická partnerka chodí pravidelně na ev. bohoslužby, ale k VP nechodí...)
Otázka 18
Respondenti se většinou necítí otázkami do ničeho tlačeni, bylo poukázáno na návodné otázky, několikrát se objevila také složitá otázka č. 16, také několikrát respondenti poukázali na to, že se cítili tlačeni všemi otázkami, ale nepovažovali to za špatné, někdy dokonce naopak. Kritika teologické hatmatilky ankety, i jejích předem připravených otázek - je tam málo místa pro "vlastní tvorbu".
I pozitivní reakce - např. od farářů - bylo možno na toto téma mluvit, vysvětlovat. Informovat - katechetická funkce.